Podrobnější popis projektu Blumenstock a kolegů naleznete v kapitole 3 této knihy.
Gleick (2011) poskytuje historický přehled o změnách schopnosti lidstva shromažďovat, ukládat, přenášet a zpracovávat informace.
Za úvod do digitálního věku, který se zaměřuje na potenciální škody, jako jsou porušování soukromí, viz Abelson, Ledeen, and Lewis (2008) a Mayer-Schönberger (2009) . Za úvod do digitálního věku, který se zaměřuje na příležitosti, viz Mayer-Schönberger and Cukier (2013) .
Více o firmách, které míchají experimenty s běžnou praxí, viz Manzi (2012) a více o firmách, které sledují chování ve fyzickém světě, viz Levy and Baracas (2017) .
Digitální věkové systémy mohou být jak nástroje, tak studijní předměty. Například byste mohli chtít použít sociální média k měření veřejného mínění, nebo byste chtěli chápat dopad sociálních médií na veřejnou míru. V jednom případě funguje digitální systém jako nástroj, který vám pomůže provést nové měření. V druhém případě je digitální systém předmětem studia. Více o tomto rozdílu viz Sandvig and Hargittai (2015) .
Další informace o výzkumu v oblasti společenských věd naleznete v článku King, Keohane, and Verba (1994) , Singleton and Straits (2009) a Khan and Fisher (2013) .
Donoho (2015) popisuje vědy o datech jako aktivity lidí, kteří se učí z dat, a nabízí historii datové vědy, která sleduje intelektuální původ pole k učencům jako Tukey, Cleveland, Chambers a Breiman.
Pro sérii zpráv o první osobě o provádění sociálního výzkumu v digitálním věku, viz Hargittai and Sandvig (2015) .
Další informace o mísení hotových a zakázkových dat naleznete v publikaci Groves (2011) .
Další informace o selhání "anonymizace" naleznete v kapitole 6 této knihy. Stejnou obecnou technikou, kterou využívali Blumenstock a kolegové k odvození bohatství lidí, lze také odvodit potenciálně citlivé osobní atributy, včetně sexuální orientace, etnického původu, náboženských a politických názorů a užívání návykových látek (Kosinski, Stillwell, and Graepel 2013) .